Český západ o.s.

Občanské sdružení Český západ začíná vytvářet metodiku komunitní práce (Český rozhlas Plzeň)

 

verze ke stažení, poslech online, přepis reportáže

Český rozhlas Plzeň - Zprávy, 20. 4. 2010, autor: Růžena Valková, v reportáži: Jana Kosová, Klára Berkyová

"Mít život ve svých rukou" - tak zní motto nového projektu občanského sdružení Český západ, které působí v Dobré Vodě u Toužimi. Projekt zahrnuje zpracování metodické příručky, která bude popisovat komunitní práce v sociálně vyloučených lokalitách, a to jak na venkově tak ve městě. V Dobré Vodě se totiž tento způsob práce s místní romskou komunitou osvědčuje už osmým rokem. Podrobnosti má Růžena Valková.

Ještě v roce 2002 byly v Dobré Vodě dva téměř vybydlené paneláky, ze kterých chtělo město Toužim Romy vystěhovat. Český západ je odkoupil a přesvědčil nájemníky, aby si domy opravili svépomocí s tím, že si časem jednotlivé byty odkoupí. Kdysi uzavřená romská komunita se dnes sžívá s vesnicí, klesla zde nezaměstnanost a lidem se zde žije mnohem veseleji. Své o tom ví i jedna z místních, Klára Berkyová, která říká, že od příchodu Českého západu se jí život změnil k nepoznání.

„Získala jsem práci. Můžu dělat to, co mě baví a co jsem vždycky chtěla dělat.“

Díky Českému západu se ale nezměnil pouze její život. Razantní změnou prošla i samotná osady.

„Změnilo se nám bydlení, samozřejmě k lepšímu. Udělaly se chodníky, nově se natřel panelák a okolí se také trochu lépe udržuje. Ale chtěla bych ještě více věcí pro děti, jako například lepší atrakce, prolézačky apod.“

Slova Kláry Berkyové potvrzuje i Jana Kosová, koordinátora pro zpracování metodiky, podle které má přesně toto být výsledkem komunitní práce - chtít proměnit svůj život a své okolí.

„Komunitní pracovník se s lidmi seznamuje a ptá se jich, co by chtěli, co by si moc přáli. Není to otázka na problém. Neptá se jich ‘co vám tady vadí, co děláte špatně‘, ale je to pozitivně zaměřené. A oni například odpovídají: ‚Chtěli bychom hřiště, protože potřebujeme, aby naše děti byly blízko domů, abychom na ně viděli‘.“

A právě vybudování malého dětského hřiště bylo prvním společným projektem v Dobré vodě.

„‘Ty se můžeš zajít zeptat svého souseda, toho, který má u sebe ten rozbitý herní prvek na hřiště, třeba by nám ho mohl darovat....‘ Nejprve se tedy zmapují naše zdroje - co kdo může udělat, co kde seženeme. A potom se vymyslí, jak se to přesně udělá. Tzn. přijede dobrovolník, vykope slona, kterého jsme našli na zahradě a máme dovoleno si ho převézt k našemu domu. A tam tatínkové, velmi motivovaní maminkami, vykopou díry, do kterých se sloni zabetonují. Pak se ošmirglují, natřou a nakonec se uskutečnění společného snu oslavuje, tedy je tam zpětný pohled - něco jsme chtěli, něco jsme pro to udělali a teď to máme.”

Komunitní přístup se vyznačuje tím, že se snaží aktivovat všechny místní obyvatele. Vychází z jejich nápadů, emocí a hlavně z toho, co opravdu hodně chtějí. To je totiž podle Jany Kosové jediná šance, jak sociálně vyloučené spoluobčany motivovat ke spolupráci.

„Získáme zkušenost o tom, jak jsme si společně vytvořili malinké hřiště. Dále víme, že ovlivníme rozhodnutí zastupitelstva tím, že svoláme další lidi a propagujeme nějakou myšlenku. Vyplatí se tedy založit osadní výbor, protože je dobré prosazovat si vlastní názory a zároveň respektovat to, co zastupitelé chtějí po nás. Nakonec se dostaneme do všech úrovní života a lidé rostou, jsou silnější k tomu zařídit si svůj život podle sebe.“

Dobré popsání metodiky komunitní práce v České republice zatím schází. Své podněty a výsledky proto Jana Kosová bude konzultovat s dalšími odborníky z tuzemska a zahraničí. Až bude mít metodiku kompletně zpracovanou, chtěla by z ní vytvořit vzdělávací program a ten pak nabízet dalším kolegům, kteří pracují v sociálně vyloučených lokalitách.

„Zjišťovali jsme si dopředu, jestli by o náš způsob práce měli ostatní sociální pracovníci zájem a dostali jsme stoprocentně pozitivní odpověď. Rádi by náš způsob práce také využili. Takže my jej chceme popsat a mít tak možnost jej uceleně předat.“

Komunitní přístup vystihuje lidové rčení „každý z nás je strůjcem svého štěstí“. A tak když chceme něčeho dosáhnout, musíme se o to také sami zasadit.

„… a ne, že my, sociální pracovníci, případně jiní profesionálové, dobře víme, co by lidi, kteří jsou v sociálně vyloučených lokalitách, potřebovali. My se jich nejdříve ptáme a potom jim pomáháme, aby mohli uskutečnit svoje nápady. Je to taková cesta k normálnímu životu, k tomu, co si přeje každý z nás, naučit se jít za svými cíli.“

Metodická příručka a na ni navazující vzdělávací program pro pracovníky v sociálně vyloučených lokalitách by měly být připraveny do dvou let.

Metodická příručka a na ní navazující vzdělávací program pro pracovníky v sociálně vyloučených lokalitách by měly být připraveny do dvou let. Projekt byl podpořen Radou vlády České republiky v rámci programu Předcházení sociálnímu vyloučení a odstraňování jeho důsledků.
 

 

Jednotný vizuální styl občanského sdružení byl navržen a zrealizován v rámci projektu „Něco se stane! - pilotní projekt návrh postupů pro rozvoj neziskového sektoru a podporu sociální integrace v Karlovarském kraji“ občanského sdružení PROTEBE live. Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií a Karlovarským krajem.